MASÁŽE A LÉČEBNÉ TERAPIE​

Emoce jsou jako vlny v oceánu – přicházejí a odcházejí a jsou mocné. Většina z nás si je vědoma negativní stránky emocí, ale zřídkakdy si uvědomujeme pozitivní nebo druhou stranu emoce, natož jak se k ní dobrat.

 

Například, všichni jsme zažili vztek, ale jaká je opačná nebo pozitivní emoce a jak se k ní dostat, zejména když jsme zahlceni vztekem.

 

Vyjádření negativní strany emoce je většinou bolestivé, tudíž si vytvoříme obranu, abychom se ochránili. Jedna z nejběžnějších obran je ingnorování a potlačování našich negativních emocí.

 

Co se stane, když negativní emoce potlačíme? Zustanou uvězněny v těle a nakonec způsobí fyzickou nebo emocionální bolest, posléze nemoc.

 

Emoce mají negativní a pozitivní polaritu. Abychom se cítili plně při životě, musíme být schopni mít přístup k oběma polaritám všech našich emocí.

 

Pokud má zadržování negativních emocí nepříznivé účinky na tělo, co se stane, když je uvolníme? Zatímco se zprvu můžete cítit lépe, pokud je emocionální vyjádření negativní, nastanou většinou následky. Alternativou k negativní reakci je vyjádřit pozitivní stránku emoce.

 

Aspekty transformace emocionálních vzorců

Změnit emocionální vzorec vyžaduje více než pociťování obou stran emoce. Vyžaduje to také:

a) rozpoznání a porozumění vzorce, který spouští emoce, což je mentální stránka věci

b) pochopení zprávy nebo naučení se lekce pozvednutím vědomí, což je duchovní stránka

c) zpřístupnění buněčné paměti, která je uložena ve fyzickém těle

 

 

Přičina emočních vzorců

Emoční vzorec je obranná reakce určená pro přežití, která je založena na strachu. Účelem ega  je chránit nás před poškozením. Ego je jako veliký počítač. Sbírá data ze všech našich živnotních zkušeností, přijme doslovně všechno co se kde řekne a uloží to. Ochranná reakce ega je založena na prožitých zkušenostech, takže budoucí reakce budou stejné, dokud se program nepřepíše. Jak dospíváme a rosteme, potřebujeme aktualizovat program Ega, abychom byli schopni zažít celý náš potenciál.

 

Například, když jste byli malé dítě, bylo vám řečeno, abyste nechodili přes cestu. Když jste trošku povyrostli a stali se zodpovědnějšími,  bylo vám řečeno, abyste se podívali na obě dvě strany a ulici přešli, když to bude bezpečné. Kdybyste zůstali s původním programem “Ulice je nebezpečná, nechoď na ni,“ báli byste se ulici přejít a nikdy byste nezažili svět, který se skrývá za vaší ulicí.

 

Bolest je většinou to co nás přinutí hledat lepší způsob zvládnutí situace. Bolest je obvykle vyvolána skrze emoční nebo fyzické trauma. Trauma pak započne emoční vzorec, který způsobí následující.

 

• Energie emocí, která se vyprodukuje během traumatu vstoupí do těla a pokud není uvolněna, uloží se do orgánu nebo žlázy se stejnou vibrační energií. Například vztek se uloží do jater.

• Vzpomínka traumatu se uloží do limbického systému mozku, který je sídlem emocí.

• Naše mysl vytvoří přesvědčení a připojí ho k emocionální vzpomínce uložené v limbickém systému mozku.

• Emocionální reakce na trauma se uloží do buněčné paměti po celém těle a stane se automatickou.

 

Identifikace emočních vzorců

Nejsnažší cesta k identifikaci emočních vzorců je skrze naše pocity. Zatímco trauma, buď skutečné nebo vnímané, nastartuje počáteční vzorec, podobné situace tento vzorec spustí, což poskytne možnost trauma zachovat nebo vyléčit.

Cokoliv co nás trápí, nese emoční náboj. Jak naše všímavost roste, máme více zdrojů zvládnout situaci jinak tím, že se poučíme z minulých zkušeností. Pokud si vybereme ignorování a potlačování pocitů, problém bude mít tendenci se zvětšit pokaždé když se vyskytne.

 

Esencí naší životní zkušenosti je mít zážitky, abychom se mohli učit, růst a zvládnout je. Zážitky ze kterých se učíme nejvíc, jsou ty, které přitáhnou naši pozornost. Většinu z nás to ale musí bolet, aby nás to přinutilo podívat se na nějakou situaci zblízka. Příliš často však emocionální trauma způsobuje více bolesti, než jsme schopni zvládnout, takže ho zablokujeme v našem vědomém vnímání.  Jak stárneme, očekává se od nás že zmoudříme, poučením se z životních zkušeností, a nevyléčené emocionální trauma se nakonec vynoří. Proč? Protože je zde něco, čemu se máme naučit. Co je základní lekcí? Vycházet z lásky, spíše než ze strachu. Všechny emoce pochází buď z lásky nebo ze strachu. Koneckonců strach pochází z odpojení se od vlastního duchovního zdroje.

Proto všechny náboženství a duchovní cesty směřují k nejvyšší duchovní bytosti jako zdroji všeho co existuje.  Cílem je duchovní spojení, které se odřáží na způsobu, jakým žijeme naše životy.  Být duchovně spojen umožňuje v podstatě vycházet z lásky a vyjádřit pozitivní kvality života.